O knize: rok / Někdy se podivná stvoření pomalu vznášejí vysoko na obloze a zanechávají za sebou bílou zamračenou stopu. Vypadají jako ptáci – ale ptáci s tvrdými, věčně roztaženými křídly, kterými kmen nikdy nezamává, nevšímá si jich – a proto je vůbec nepojmenuje. Odkazuje na ně jako na legendy o starém území, o Místě, kde se slunce potápí, o Měsíčním kameni, o kmeni Lva a Tygra; Nepotřebují je, což znamená, že nejsou důležití, štika je prostě volá k sobě – ptáci.